V roce 2011 jsem poprvé přijela na Jankov jako malá tábornice a od té doby je tento tábor neodmyslitelnou součástí mých letních prázdnin. Dnes už se sem vracím pár let jako vedoucí a je mojí radostí se snažit, aby všichni Jankováci prožívali tak krásné táborové chvíle, jaké jsem prožívala já na tomhle stejném místě. Moc se těším na všechny staré a nové tváře!

Kdysi dávno, v Camelotu, se říkalo, že moje srdce je tvrdé jako kámen. Někteří dokonce tvrdili, že mě král Artuš nechal vytesat ze skály, aby měl po boku někoho, kdo nikdy nezaváhá. V Gwyneddu, kde vládnu, to však bylo víc než jen metafora. Tamní lidé totiž věděli, že když jsem něco řekla, platilo to. A když jsem na někoho pohlédla tím mým slavným „kamenným pohledem“, mohl si být jistý, že během několika vteřin přehodnotí nejen své životní volby, ale i to, co měl k snídani.

Tvrdost, kterou jsem nosila, však neznamenala krutost. Srdce, které vypadalo jako kámen, umělo být překvapivě laskavé, pokud šlo o správnou věc. Stačilo, aby někdo opravdu potřeboval pomoc – ať už to byl hladový pocestný, nebo rytíř, který si omylem oblékl brnění naruby. Podala jsem mu ruku. Pevnou. Možná trochu drsnou. Ale spravedlivou. 

A můj erb, temně fialový jako soumrak, který každou noc zahalil Gwynedd, je pávě připomínkou toho, že skutečná síla nepochází jen z boje, ale z rozhodnutí, která děláš, i když jsou nejtěžší. 

“Když ti život začne házet kameny pod nohy, postav z nich hrad.”